O prosbě za Boží pomoc a o důvěře v návrat milosti

Share

1. Synu, já jsem Pán, záštita v den soužení (Na 1,7). Přijď ke mně, když se octneš v nouzi. Právě to nejvíc brání nebeskému potěšení, že se pozdě uchyluješ k modlitbě. Neboť napřed, než začneš vzývat mne, vyhledáváš různé jiné útěchy a posilu ve vnějších věcech. A tak se stává, že ti všechno málo prospívá, dokud nenahlédneš, že já vysvobozuji ty, kteří ve mne doufají, a že mimo mne není účinné pomoci, užitečné rady ani trvalého léku. Ale nyní, když jsi po bouři nabyl ducha, posilni se paprsky mé milosti; neboť jsem blízko (praví Pán), abych všecko obnovil, nejen tak, jak to bylo, ale přehojně a vrchovatě.

2. Což je mi něco nesnadné, nebo jsem snad podoben tomu, kdo slibuje a neplní? Kde je tvá víra? Stůj pevně a vytrvej! Buď trpělivý a statečný a útěcha ti přijde v pravý čas. Očekávej mne, očekávej; přijdu a uzdravím tě. Je zkouška, co tě trápí, je lichá bázeň, co tě skličuje. Nač si dělat starosti z toho, co může přijít, když si tím jen vršíš zármutek nad zármutek? Každý den má dost vlastního trápení (Mt 6,34). Je bezúčelné a neužitečné, rmoutit se nebo radovat pro to, co může nastat a co se třeba nikdy nepřihodí.

3. Je ovšem lidské se dát šálit takovými představami; ale je znamením ducha ještě slabého tak lehce podléhat ponoukání nepřítele. Tomu je totiž jedno, oklame-li a podvede pravdou nebo lží; porazí-li nás láskou k věcem přítomným, nebo strachem z věcí budoucích. Ať se tvé srdce nechvěje a neděsí (J 14,27). Věř ve mne a měj důvěru v mé milosrdenství. Když se domníváš, že jsi daleko ode mne, často ti bývám velmi blízko. Když si myslíš, že je všechno ztraceno, je to mnohdy jen příležitost k větší zásluze. Není všechno ztraceno, dopadne-li něco proti tvému očekávání. Nesmíš soudit podle chvilkové nálady, ani se nějaké těžkosti, ať přijde odkudkoli, poddávat a brát si ji k srdci tak, jako by všechna naděje na vysvobození byla ta tam.

4. Nedomnívej se, že jsi zcela opuštěn, když na tebe dočasně sešlu nějaké trápení, nebo ti odejmu žádoucí potěšení; neboť tak se vchází do nebeského království. A tobě i ostatním mým služebníkůmje nepochybně prospěšnější, jste-li zkoušeni protivenstvím, než kdybyste měli všechno podle svého přání. Já znám i skryté myšlenky a vím, že je velmi užitečné pro tvou spásu, jsi-li občas ponechán bez vnitřní útěchy, aby ses snad nevynášel ve chvílích zdaru a nestal se samolibým pro něco, čím nejsi.
Co jsem dal, mohu odejmout, a kdy se mi zlíbí opět vrátit.

5. Když dávám, dávám ze svého; když odnímám, neberu z tvého; neboť každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je mé (Jk 1,17). Nepohoršuj se a neklesej na mysli, sešlu-li na tebe těžkost nebo jakékoli protivenství. Neboť já tě mohu zase rychle pozvednout a každé břímě změnit v radost. A přece jsem spravedlivý a hodný veliké chvály, jednám-li s tebou takto.

6. Jestliže jsi opravdu moudrý a usuzuješ podle pravdy, nikdy se nesmíš tolik rmoutit pro nějaképrotivenství; spíš se máš radovat a děkovat. Ba máš pokládat za jedinou svou radost, když tě stihnu bolestmi a nijak tě nešetřím. Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás (J 15,9), pravil jsem svým milým učedníkům. A zajisté jsem je neposlal k časným radostem, nýbrž k těžkým bojům; ne k poctám, ale k opovržení; ne k zahálce, ale k práci; ne k odpočinku, ale aby přinesli hojný užitek v trpělivosti. Pamatuj, můj synu, na tato slova.

Share

UDĚLEJ SKOK VÍRY

Share

„…dejte vy jim jíst!“ Matouš 14:16
Lee Brown si všimla malé dívky, která žebrala v jejím sousedství. Později ji hledala, ale v místní škole ji nemohla najít. Toho dne se Lee Brown rozhodla udělat změnu pro další děti tím, že finančně podporovala první třídu v jedné z nejméně fungujících škol ve městě a slíbila zaplatit za jakéhokoliv studenta, který by chtěl navštěvovat vyšší odbornou školu. Brown nebyla bohatá. Byla sběračkou bavlny, ze které se stala obchodnice s realitami, vydělávala 45 tisíc dolarů ročně a vychovávala dvě děti; ale dostála svému slibu. Osobně přispívala 10 tisíci dolary každý rok ještě k tomu, že sháněla peněžité dary od jiných. Skok víry, který Lee Brown udělala, zachránil studenty, kteří by jinak skončili na ulici.
Způsobit změnu vyžaduje víru, především když nevidíš způsob, jak to udělat. Když byl David Livingstone v Africe, dostal dopis, ve kterém bylo: „Chceme vám poslat pomocníky. Už jste našel dobrou silnici do vaší oblasti?“ Livingstone odepsal: „Pokud chtějí přijet pouze tehdy, pokud je zde dobrá silnice, pak je neposílejte. Chci lidi, kteří přijedou tehdy, kdy tu žádná silnice není!“ Když byl Ježíš obklopen pěti tisíci hladových lidí, řekl svým učedníkům: „…dejte vy jim jíst!“ Vypadalo to nemožně, ale když poslechli, byli svědky zázraku. Jeden spisovatel říká: „Kristus tě povede do zdánlivě nemožných situací…nevyhýbej se jim. Právě tam poznáš Boha… Pokud se budeš pokoušet pouze o věci, o kterých víš, že jsou možné se zdroji, které máš, budeš mít zásluhu, ale Bůh v tom nebude mít žádný podíl… Dostal jsi slovo, které očekává tvůj další krok víry? Dej se do toho, ať to vypadá jakkoliv neuvěřitelně. Ty i lidé kolem tebe zažijete radost z toho, že uvidíte Boha, jak udělá zázrak.“

Share

Kterak odporovat pokušení

Share

1. Pokud žijeme na světě, nemůžeme být bez protivenství a pokušení. Proto je psáno v knize o Jobovi (7,1): „Život člověka na zemi je samé bojování proti pokušení.“
Měl by se tedy mít každý na pozoru před svým pokušením a bdít na modlitbách, aby ďábel, který nikdy nespí, ale obchází a hledá, koho by pohltil (1 Pt 5,8), nenašel příležitost k oklamání.
Nikdo není tak dokonalý a svatý, aby někdy neměl pokušení; proto nemůžeme být úplně bez nich.

2. Pokušení jsou přece člověku velice užitečná, třeba jsou obtížná a těžká, neboť jimi se člověk učí pokoře, očišťuje a vzdělává. Všichni svatí prošli mnoha protivenstvími a pokušeními a měli z nich prospěch. A kdo nedovedli pokušení odolat, jsou zavrženi a zahynuli.Není tak svaté řehole, ani tak odlehlého místa, aby tam nedosáhlo pokušení a protivenství.

3. Dokud člověk žije, nikdy není před pokušením zcela bezpečný, poněvadž zdrojem pokušení je žádostivost, která je v nás samých už od chvíle našeho zrození. Když jedno pokušení nebo protivenství pomine, přijde jiné; a vždy budeme mít proč trpět, neboť jsme ztratili svou blaženost.

Mnozí se snaží před pokušeními utíkat a upadají v ně tím hlouběji. Nemůžeme vítězit jen útěkem, ale teprve trpělivostí a pravou pokorou se stáváme silnější než všichni nepřátelé.

4. Kdo se odvrací od zlého jenom zevně a nevypleje zlo i s kořenem, málo zmůže, naopak, pokušení se vrací tím snáz a pociťuje se tím hůře. Spíše s Boží pomocí zvítězíš trpělivostí a vytrvalostí, než přísností a příkrostí k sobě samému.
Raději si dej v pokušení poradit; a na člověka, který je v pokušení, nebuď tvrdý, ale dodej mu útěchy, jaké by sis přál sám.

5. Počátek všech zlých pokušení je v nestálé mysli a malé důvěře v Boha. Vždyť jako je loď bez kormidla zmítána vlnami sem a tam, tak podobně bývá pokoušen člověk, který ochabl a upustil od svého předsevzetí. Oheň zkouší železo (Sír 3 1,26) a pokušení spravedlivého člověka (srov. Sír 27,6). Často nevíme, co dokážeme; až pokušení ukáže, co jsme. Je však třeba bdít, především v začátku pokušení, neboť nepřítel bývá snáze přemožen tehdy, když se mu nedovolí vstoupit ani na práh mysli, nýbrž jde se proti němu, hned jak zaklepe. Proto kdosi pravil: Postav se na odpor z kraje, než kořeny pevně se ujmou; necháš-li nemoci čas, pozdě je hledati lék (Ovidius, Remedia) Neboť nejprve přijde na mysl pouhá myšlenka, pak mocná představa, nakonec zalíbení, hříšná žádost a souhlas. Tak znenáhla vstoupí zlý nepřítel naplno, když se nepostavíme na odpor hned zpočátku. A čím déle kdo otálí s odporem, tím se stává každodenně slabším a nepřítel vůči  němu silnějším.

6. Jedni zakoušejí těžší pokušení na počátku svého obrácení, druzí zase na konci; jiní pak jsou jimi trápeni téměř po celý život. Někteří jsou pokoušeni dosti mírně podle moudrosti a spravedlnosti Božího řádu, který bere v úvahu stav a zásluhy lidí a vše předem upravuje ke spáse svých vyvolených.

7. Proto nesmíme v pokušení zoufat, ale tím vroucněji prosit Boha, aby nás v každém trápení uznal za hodny pomoci. On zajisté, podle slov Pavlových (1 K 10,13), s pokušením dopřeje nám zároveň i sil, abychom v něm mohli zdárně obstát.
Pokorně se proto skloňme pod Boží ruku v každém pokušení a trápení, neboť pokorné duchem Bůh spasí a vyvýší (srov. 1 Pt 5,6; Z 33,19).

8. V pokušeních a trápeních člověk ukáže, jak pokročil v dokonalosti; jimi se též získává větší zásluha a lépe projevuje ctnost. Není nic velkého být nábožný a horlivý, když člověk necítí žádnou těžkost; jestliže si však v době protivenství zachová trpělivost, bude mít velkou naději na zdokonalení.
Někteří se dovedou uchránit ve velkých pokušeních, ale v každodenních malých často podléhají, aby tím pokořeni nespoléhali ve velkých nikdy na sebe, když jsou slabí i v tak malých.

Share