33. POŽIVAČNOST, SMYSLNOST, PUDOVOST

Basilea Schlinková – JAK SE ZMĚNIT

Příručka pro vítězný boj s hříchem, 1993

Všichni dobře známe moc žádostivosti, skrytou v každém z nás. Evě se zachtělo zakázaného ovoce. David zatoužil po ženě Uriášově. Kdo by neznal nějaký ten záchvěv žádostivosti, který se najednou vynoří z hloubi srdce? Zdá se nám například, že nebudeme moci žít, jestliže neuspokojíme touhu po druhém pohlaví, po tom či onom člověku. Z té žádostivosti, která s nesmírnou silou občas vyrazí z našeho srdce a nechce se držet v mezích Božích přikázání, se rodí hřích na hřích. Ano, když počne žádost, porodí vždy hřích: cizoložství, krádež, vraždu (Jk 1,15).

Když člověk povolí tělesné žádosti, oslepí ho tak, že (i věřící) přestupuje Boží přikázání nejhorším myslitelným způsobem. Důsledkem je pak bezuzdné vyžívání se v sexu, jak to dnes vidíme napořád kolem sebe, ať už v mimomanželských vztazích nebo v homosexualitě či lesbické lásce. Takové pokolení však propadá Božím soudům (Žd 13,4). Kdo se dopouští takových hříchů, nemůže být dědicem Božího království (Ef 5,5-6), ale bude jednou plakat a naříkat v říši běd a utrpení pod satanovým žezlem.

Satan však umí velmi šikovně zastřít prokletí, kterému propadáme, když se oddáváme tělesným žádostem. Ospravedlňuje tělesnou žádostivost tím, že sám Stvořitel vložil do lidského srdce tyto pudy. Nemůže tedy být přece zlé jim podléhat. Kdo své pudy potlačuje, ten prý zakrní, duševně strádá. Ale pravý opak je pravdou. Právě bezuzdné vyžívání se v sexu ruinuje lidskou osobnost. Jistě, pohlavní pud stvořil Bůh. Tam, kde v závislosti na Něm, v Jeho svatosti, žijeme v kázni Ducha svatého v rámci Božích přikázání, stává se i tento pud pro člověka požehnáním. Pravdou však zůstává, že málokterý dar Boží je tak děsně a zrůdně zneužíván, jako právě sex. Právě zde se doširoka otevírají brány satanu a peklu. Lidé namnoze tvrdí, že pohlavní vyžití vede ke štěstí. Ale kdo sex odtrhne od Stvořitele a Jeho řádu, dostává se neposlušností Božích přikázání pod vládu satanovu a do zahynutí.

Otřesným dokladem jsou lidé bezuzdně propadlí pití, kouření, drogám a sexu. Takoví opravdu propadají zkáze, dochází k rozpadu osobnosti a tělo, kterým hřešili, hyne zároveň s duší. Narkomani umírají nakonec na předávkování a končí většinou na psychiatrii. Lidé se chtějí vyžít, „užít života“, a netuší, že jim nepřítel vpašoval do ruky pohár jedu, který otravuje tělo i duši. Až po hrozném utrpení skončí pozemský život, následuje věčné trápení na onom světě. Zákon hříchu znamená smrt. Bláhově se domníváme, že budeme mít ze života víc, když své tělesné žádosti ukojíme. Místo toho však hyneme tělesně i duševně. Ve vší hrůze to bude zjevné na onom světě. Na tělech, v nichž jednou mrtví vstanou, bude jasně patrné, do jaké míry se vyžívali v žádostech těla. Bude to tělo potupy, hanby (Dan 12,2).

V pekle budou prahnout a hořet ohněm neuhasitelné žádosti, a přece nikdy neshoří. To budou věčná muka těch, kdo se nedali ze své žádostivosti vysvobodit. Proto je nesmírně důležité, abychom se za každou cenu dali z tohoto hříchu vysvobodit. Zásadou je: okamžitě se odvrátit od žádostivosti a začít rozhodný boj víry. Copak víme, budeme-li k tomu mít ještě zítra příležitost? Kdybychom v tomto hříchu byli odvoláni, bude naším údělem místo věčných muk a trápení. Písmo nás na mnoha místech varuje před mimomanželským pohlavním stykem. Stejně důrazně odsuzuje nepřirozený vztah lidí stejného pohlaví. Lidé, kteří takové věci činí, nemají místo v Božím království (Ga 5,19.21). „Lidé necudní, cizoložníci, pederasté nebudou mít údělu v království Božím.“ (1K 6,9-10)

„Vystříhejte se necudnosti! Člověk necudný hřeší proti svému vlastnímu tělu. Což nevíte, že vaše telo je chrámem Ducha svatého ve vás? Byli jste draze vykoupeni. Zvelebujte tedy Boha svým tělem. (1K 6,18-20)

Nesmíme proto v žádné oblasti svého života trpět hřích smyslnosti nebo jiné tělesné žádostivosti. Okamžitě s tím na světlo, vyzpovídejme se a zřekněme se ho a oddělme se od něho ve jménu vítězství Pána Ježíše. Jinak se ze satanových spárů nevymaníme. To však je jen začátek boje. Tyto pudy v nás vězí velice hluboko, proto musíme vytáhnout do každodenního modlitebního boje a nad svou hříchem otrávenou krví velebit a chválit čistou krev Pána Ježíše Krista, která je mocí k vysvobození. Proti touze po vyžití postavme jasné rozhodnutí:

„Chci umírat svému tělu a jeho žádostem. Chci být ukřižován s Pánem Ježíšem, abych mohl s Ním povstat k novému životu a vejít v Jeho slávu.“

K životų opravdu plnému a blaženému, po němž všichni toužíme, nevede jiná cesta, než skrze smrt. Všechen růst a zdar v přírodě je nad „hroby“ zrn a semen. Ani pro nás, obtížené hříchy a vinami, není jiné cesty.

První krok ke svobodě musíme udělat v myšlení. Každá zlá žádost musí být potírána už u samého kořene. Mnoho lidí trápí v bdění i ve spánku nečisté myšlenky, představy, pocity. Tu platí: odvrátit se rozhodně od všeho, co by takové pocity a myšlenky mohlo živit v četbě, rozhlasu, televizi. Jinak nebudeme nikdy vysvobozeni. Budeme sklízet to, co jsme do svého myšlení, vědomí a podvědomí zasévali, bude nás to mučit až ke dni soudu.

Kdo však zásadně nic nečistého nečte, na nic takového se nedívá a neposlouchá, kdo nad vším, co ještě z minulosti v jeho nitru zbylo a hlásí se o slovo, vždy znovu vzývá vítěznou krev Pána Ježíše Krista, ten zakusí slavné vysvobození.

Stejné zásady platí, když nás pokouší žádost po určité osobě stejného pohlaví. Nepřítel nám třeba namlouvá: „Ten člověk je chudák. Jeho manžel (manželka) mu neposkytuje, co potřebuje. Musím mu pomoci.“ Takový satanský svod je třeba odhalit a přestat se s tím, kdo je mi pokušením, stýkat. Nebude to bez bolesti, ale přes to musíme spálit všecky fotografie, dopisy, všecko, co nám toho člověka připomíná, protože takové věci mohou živit zlou žádost. Pán Ježíš klade na takový boj víry nesmírný důraz. Říká, že je lépe ztratit některý úd (oko, ruku), než abychom skončili ve věčném zahynutí (Mt 5,29). Také apoštol Pavel píše o hrozném soudu, připraveném pro všecky nečisté, necudné, žádosti propadlé hříšníky, kteří nečinili pokání. Zlé žádosti nás spojují s peklem. Proto Pán Ježíš vyzývá: „Toho se bojte, který tělo i duši má moc uvrhnout do pekelného ohně!“ (Mt 10, 28)

Musíme tedy radikálně skoncovat se vším vyžíváním tělesných žádostí. Vždyť je to svévolné přestupování Božích přikázání! V krvi Pána Ježíše, v čisté krvi Beránkově je moc, která nás zbavuje i těch nejsilnějších pout. Pán Ježíš je Vykupitel.

Má i dnes plnou moc rozlámat veškerá pouta bříchu. Vždyť každý hřích nás spojuje se satanem! Kdo se byť sebebolestnějším radikálním řezem oddělí od toho, co je mu pokušením, po čem dychtí a prahne, ten zakusí, že Pán Ježíš dává hojný a plný život. Má moc učinit z nás lidi, jejichž tělesné, duševní a duchovní síly se plně rozvinou. On má pro každého člověka plné uspokojení a dokonale štěstí pro tento i věčný život.

Takové osvobozené lidi charakterizuje jas Boží lásky, radosti a svobody, který viditelně září z jejich života. V jejich svatosti není nic křečovitého. Vždyť Pán Ježíš je prapodstata života, život sám, takže má moc v nás život plně rozvíjet – jedině On sám! K tomu je potřebí jen to jediné: jednat podle Jeho slova, zříci se všeho, vzdát se všeho, o čem si myslíme, že je smyslem našeho života, nenávidět ze srdce vše, co odporuje jeho přikázáním. Zakusíme, že takové „umírání“ je vstupní branou do blaženosti, do plného života z Boha, který je nám v celém nesmírném bohatství darován v Pánu Ježíši Kristu.

Pohleď ! Stojí před tebou Ježíš. V Jeho děsném utrpení a smrtelných mukách je jasně vidět, jakým prokletím jsou tělesné žádosti. Ukřižovaný, který dal své svaté tělo ztýrat, zbičovat, rozdrásat důtkami a hřeby, je viditelnou manifestací hrozné pravdy: On musel položit svůj svatý život, vzdát se všeho a nevýslovně trpět proto, že my jsme se nechtěli vzdát svého života, který je plný hříchů a vášní. On musel položit v oběť své svaté tělo, protože my svá těla namnoze zneužíváme, propadáme pudovosti, vášním, nedbáme na hranice stanovené Božími přikázáními. Pán Ježíš musel trpět proto, že člověk se stal strašnou karikaturou Božího obrazu, znetvořenou hříchem, nepodobnou tomu, k čemu jsme byli stvořeni.

Právě teď stojí před tebou Ježíš a prosí: „Pohleď na moji dokonalou obět a odvaž se vzdát se svého života. Věř mi, že ti dám plný, slavný, blažený život, který vítězí nad vším nízkým a pozemským!“