31. POSMĚVAČSTVÍ, IRONIZOVÁNÍ

Basilea Schlinková – JAK SE ZMĚNIT

Příručka pro vítězný boj s hříchem, 1993

Posměch pokládáme většinou za něco nevinného, směšného, sotva bychom ho zařadili mezi hříchy. Ani nás nenapadne s takovým hříchem bojovat. Při družné zábavě, kdy si děláme z někoho legraci, navozuje právě posměch docela veselou náladu. Nic nás to nestojí a rozesmátí lidé obdivují naši vtipnost. Ale musíme si uvědomit, že posměch, který nesmíme zaměňovat za Boží dar zdravého humoru, má svůj původ v pekle. To je nejlépe vidět na křížové cestě, když Mesiáše a Krále Ježíše žoldnéři zesměšnili trnovou korunou, žezlem ze třtiny a špinavým vojenským pláštěm. Peklo puštěné z řetězu se vyběsnilo na našem Pánu. Ne nadarmo se posměch často hodnotí jako „sžíravý“, „kousavý“. Posměch opravdu pochází z pekla a tomu, kdo ho rozsívá, přinese pekelnou žeň, věčné zahynutí. Ironizování a posmívání se snadno stane člověku zvykem. Ale uvědomme si, že posměch je hřích, že patří mezi antikristovské rysy lidí poslední doby (2Pt 3,3) a že nás táhne do pekla, odkud pochází. Hned na počátku knihy žalmů je posměvač řazen vedle bezbožníka a v Př 21,24 čteme: „Hrdého a pyšného jméno je posměvač.“ Posměch tedy je důkazem pyšného, brdého srdce. Peklo bude plné pyšného proklínání, zlořečení a posměchu, nebe plné žehnání a pokorné lásky.

Kdo chce tedy vejít do nebe, musí se pekelného jedu posměvačství za každou cenu zbavit. Nejdříve si musíme uvědomit, jak nízká zbraň je posměch a že pochází z pekelného arsenálu. Satan se jistě bude snažit, abychom tento hřích nebrali vážně, ale jistě nám pomůže, když se budeme hodně zabývat utrpením Pána Ježíše a pozorovat, jak byl na celé své křížové cestě obklopen pekelným posměchem. Kdo nebere posměvačství vážně a nebojuje proti němu, ten se staví vedle Ježíšových trapičů a protivníků. Prosme proto o osvícení Duchem pravdy, abychom poznali, proč obzvlášť některé lidi snižujeme posměchem a ironizováním. Ten hořký kořen v srdci, z něhož namnoze posměch vyrůstá, bývá závist, žárlivost, trpkost nebo pocit méněcennosti, pýcha a domýšlivost, někdy až nenávist. Posměch a ironie bývá někdy zbraní pomsty proti člověku, s nímž veřejně se utkat nám brání zbabělost. Proto se mu za zády posmíváme.

Jak velice potřebujeme pokání! Pokání ze žárlivosti, závisti, pýchy, nenávisti a pomstychtivosti, ze všeho toho, z čeho roste naše posměvačství a ironizování. Pokání nás žene do náruče Pána Ježíše. On nás chce očistit a vysvobodit od každého hříchu, který nás spojuje se satanem a jeho říší temnosti, s peklem. Náš Pán Ježíš Kristus se na to zjevil, proto přišel, aby mařil skutky ďáblovy. Přišel vybudovat své království lásky, kde už není ani stopy posměchu a tupení. Stojí tu před námi jako Boží Beránek,

korunovaný potupnou trnovou korunou, sám posmívaný a tupený se neposmívá našim slabostem a hříchům, bere nás vážně a chce nás vykoupit znova do Božího obrazu. On má moc nás proměnit, tak, že se nejen nikomu nebudeme posmívat, ale budeme s to vedle Něho, s Ním a pro Něho posměch a tupení mlčky snášet. A tak jdouce v Jeho šlépějích, budeme mít na rtech místo posměchu žehnání.

Za každým hříchem stojí satan, připravený k boji. Jsem hotov bojovat?

Pak mám po boku Pána Ježíše, Vítěze, a s Ním a v Něm vítězství nad každým hříchem.