červen 2018
„Pán nám otevřel náruč a jeho srdce se pro nás stalo pramenem milosti a slitování.“
antifona ke chvalozpěvu P. Marie při slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Moji milí,
v nedávné době jsme slavili svátek Těla a Krve Páně. Tentokrát přímo na
den, na který připadá pro zbožnější část katolické populace. Pro část laxní
(volně přeloženo: pro ty „co pro to se nepřetrhnou“) se ze slabosti, nebo
rezignace překládá na neděli. Takový model však jen napomáhá dalšímu
„zvlažnění“, proto se mu snažím vyhnout co mám síly. Liturgie je
nejvyšším projevem života církevního společenství. U nás v asistenci
byly čtyři osoby…Tím spíše musíme poděkovat chrámovému sboru, který
dodal naší liturgii slavnostní rozměr.
Příští týden je ustanoven(8.a 9. – pátek a sobota) svátek Nejsvětějšího
Srdce Páně, následně svátek neposkvrněného Srdce Panny Marie. Jak
nám nemohlo uniknout, všechny tyto svátky, koncipované původně jako
významné slavnosti, se netěší žádné mimořádné pozornosti, jak tomu
bylo dříve. Tím větší hodnotu však mají pro prohloubení duchovního
života každého z nás. Jakési kolektivní jejich prožívání se podařilo
postupující sekularizaci úspěšně potlačit… Má to však jednu výhodu:
„okamžik pravdy“. Můžeme si odpovědět na otázku naší věrnosti Pánu
Bohu. Budeme – li upřímní, možná zjistíme, že to není hodnota, o kterou
v životě usilujeme jako o tu první a nejdůležitější. Poselství zmiňovaných
svátků nám jinými slovy říká: Pán Bůh nám dává příležitost k tomu,
abychom uprostřed zmatků a nebezpečí tohoto světa nežili bez naděje.
Snažme se ji uchopit, dokud můžeme..
A k tomu vám žehnám
P. Jan Pražan
Úvodník P. Jana Pražana ze Svatomartinských listů v Nejdku červen 2018