- Svěřit všechny problémy Pánu Ježíšovi a Panně Marii
- Minimálně jednou za měsíc ke zpovědi, a dělat si první pátky nebo soboty
- Pořád za všechno děkovat, nejen za „dobré“ věci, ale úplně za všechno, co Pán Bůh dopouští v našich životech. Protože je to dobré všechno. Pán Bůh je dobrý – i pokud se na nás hněvá, tak je to z lásky. Všechno je stejně dobré. A nehledat to „něco“, proč „všechno zlé je pro něco dobré“, možná to ani za života nezjistíme, ale důležité je, že to JE dobré. Milujícím Boha všechno napomáhá k dobrému. A pokud nemáme pocit, že Pána Boha milujeme, tak se nemusíme znepokojovat. Protože láska i víra je hlavně rozhodnutí, že víme, komu jsme uvěřili, že Bůh je toho hoden. Ty pocity nám Pán Bůh dává jako dar a útěchu, a pokud nám je někdy na čas odejme, tak proto, abychom nebyli pyšní, uvědomili si svou hříšnost a ubohost a aby nám to nezevšednělo. A i z jiných důvodů, že si máme něco zasloužit například. Nic se neděje jen z jednoho důvodu. Pán Bůh je efektivní, a všechno má mnoho příčin, důvodů a důsledků v životě i v dějinách spásy.
- Modlit se denně několikrát růženec na úmysly panny Marie
- Požádat častěji někoho o modlitby, alespoň jednou za týden (napsat na různé prosby o modlitbu například do Lurd, modlit se s někým z rodiny nebo s přáteli )
- Udělat každý den něco, do čeho se mi vůbec nechce, něco pro druhé, na prvním místě pro ty nejbližší (manžela, děti, rodiče)
- Upřímně žehnat na dálku všem, i tomu, kdo mi ublížil, i lidem, kteří mi třeba jen nejsou sympatičtí nebo mě nemají rádi.
- Denně Korunku k Božímu milosrdenství souvisle od té o velikonocích, nevynechávat ani jeden den, ale přímo jednu za druhou, a ty dny obětovat na ten úmysl, který je uvedený — např. jak je třeba 3.den za křesťany, 4.den za pohany, 5. den za protestanty, 6. den za děti, 7. den je za nás, kteří se to modlíme atd.
- Pořád nějaké novény – různé, například Novénu odevzdanosti, k Panně Marii rozvazující uzly nebo ke sv. Charbelovi, k různým svatým a podobně.
- Alespoň jednou týdně ve všední den na mši
- Poslouchat Lurdy, Medjugorji, nějaké růžence a mše
- Číst si Bibli, otvírat si jí náhodně každý den, abych slyšela, co mi říká
- Napsat si, za co se modlím – formulovat to jako modlitbu, hlavně ty celosvětové věci, jako za týrané ženy atd. a taky svoje momentální konkrétní problémy a denně večer si to přečíst.
- Večer před spaním (správně by to melo být v pulnoci přesně) v kleče s rozpřaženýma rukama 3x otčenáš za mír ve světě
- Snažit se postit ve středu a v pátek, pokud možno jen pít a zeleninu, ovoce – podle toho, co je Boží vůle od čeho se mám postit
- Dávat občas mše za ty problémové lidi a také jindy zase za svou živou i zemřelou rodinu
- K tomu samozřejmé věci, jako chodit každou neděli na mši a k sv. přijímání a snažit se žít pořád v milosti posvěcující, snažit se konat dobro a být milosrdný, pracovat poctivě, dělat si svoje povinnosti co nejlíp, důvěřovat Bohu, všechno dělat s co největší láskou
Tohle je tak pro důchodce, aby to bylo možný stihnout, jen takové tipy ( i když který důchodce se dneska modlí, když jsou všichni na FB ?). Ale každý intuitivně zjistí, co po něm Pán Bůh chce. „Dotazujte se Hospodina a budete žít. “ Ale aspoň mši v neděli, měsíční zpověď, tu korunku a několik desátků růžence, protože to je taková ochrana – bez toho má satan volné ruce a plánuje na nás něco. Nějakou dobu je falešný klid a pak najednou to udeří, když to nejmíň čekáme. Ty denní povinné modlitby, to chápu jako ten olej, který měli družičky v lampách. Kdo se modlí, i když je klid, tak se mu to hodí potom, až to bude potřebovat.