Share

Sv. Ignatije Brjančaninova se ptali, co je to tzv. „prelesť“.  On odpověděl toto : „Prelesť je zkažení lidského bytí lží.

„Prelesť“ je stav všech lidí bez výjimky způsoben pádem našich praotců. Všichni jsme přelstěni.

Uvědomění si této skutečnosti je nejlepší ochranou před prelesti. Největší klam je považovat se za svobodného od prelesti. Všichni jsme podvedeni, všichni oklamáni, všichni se nacházíme v klamném stavu, potřebujeme osvobození pravdou. Takový je náš stav. Jeho poznání je další důvod k pláči. Pravda je Hospodin náš Ježíš Kristus (Jan 8, 32; 14, 6).“

Pramenem sebeklamu a počátkem ďábelského mámení je klamavá myšlenka

Již naši praotcové podléhali prelesti, tj. lež uznali za pravdu, a když přijali lež s tváří pravdy, nakazili se nevyléčitelně smrtelným hříchem, což dosvědčila i naše pramáti. „Had mě podvedl,“ řekla, „a jedla jsem“ (Gn 3, 13). Od té doby naše bytí nakažené jedem zla dobrovolně i nedobrovolně tíhne ke zlu, které se tváří jako dobro, a uspokojuje zkaženou vůli, zvrácený rozum a zvrácené city srdce. Dobrovolně proto, že je v nás ještě zbytek svobody zvolit si dobro nebo zlo. Nedobrovolně proto, že tento zbytek svobody nepůsobí jako plná svoboda. Působí pod neodstranitelným vlivem poškození hříchem. Takoví se rodíme. Nemůžeme nebýt takovými. A proto se všichni bez výjimky nacházíme ve stavu sebeklamu a ďábelské prelesti.

Z tohoto pohledu na stav lidí ve vztahu k dobru a zlu, na stav, který z nutnosti náleží každému člověku, vyplývá následující určení prelesti, které ji objasňuje celkem dostačujícím způsobem: prelesť je přisvojení si lži, kterou považujeme za pravdu. Prelesť působí nejprve na podobu myšlenek, když je přijata a zvrátí jejich podobu. Bezprostředně vstupuje do srdce a zvrátí jeho city. Ovládne podstatu člověka a rozléhá se do vší jeho činnosti. Otravuje samotné tělo jako nerozdělitelně spojené Tvůrcem s duší.

Stav prelesti je stav záhuby, čili věčné smrti.

Od okamžiku pádu člověka k nám získal satan nepřetržitý svobodný přístup a má na něj právo.  Jeho moci, poslušnosti vůči němu se člověk podřídil dobrovolně, odmítl podřízení se Bohu. Bůh člověka vykoupil. Vykoupenému člověku je nabídnuta svoboda být poslušný buď Bohu, nebo ďáblu. A aby se tato svoboda projevila bez donucení, je ďáblu dovoleno přistupovat k člověku. Je velmi přirozené, že ďábel vynakládá všechny síly k tomu, aby člověka udržel ve vztahu jaký byl po pádu, nebo ho dokonce uvedl do ještě většího otroctví. K tomu používá vždy jím užívaný nástroj – lež. Snaží se nás oklamat a podvést. Využívá přitom náš stav sebeoklamání. Naše vášně, tyto nezdravé sklony, uvádí do pohybu. Jejich dušehubící potřeby obléká do podoby dobra, snaží se nás přimět k uspokojování vášní.

Kdo je věrný Slovu Božímu, ten si nedovoluje takové uspokojení, poutá vášně, odráží útoky nepřítele (Jk 4,7). Bojuje pod vedením evangelia proti vlastnímu sebeklamu. Krotí vášně a tím krok za krokem také omezuje vliv padlých duchů na sebe. Krok za krokem vychází ze stavu prelesti do oblasti pravdy a svobody (Jan 8,32), v jejichž plnosti se dostavuje osvícení božskou blahodatí (nadpřirozeným působením milosti a moci Ducha Svatého).

Ten kdo je nevěrný učení Krista a následuje svou vůli a svůj rozum, podřizuje se nepříteli a ze stavu vlastního sebeoklamání se dostává do stavu ďábelské prelesti, ztrácí zbytek své svobody, vstupuje do plné podřízenosti ďáblu. Stav lidí v besovskej přeleštit bývá velmi různý v závislosti na vášni, kterou je člověk oklamán a zotročen, a v závislosti na stupni zotročení vášní. Ale všichni, kteří upadli do ďábelské prelesti, to jest přes rozvinutí vlastního sebeklamu vstoupili do obecenstva s ďáblem a do jeho otroctví, se nacházejí v prelesti, jsou chrámem a nástroji zlých duchů, oběťmi věčné smrti, života v žalářích pekla.

2. část  »»»

 

 

Share

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.