Patroni.cz

Modlitba kardinála Merciera k Duchu svatému

mechelensko – bruselský arcibiskupa (1851 – 1926)

„Ukáži vám tajemství svatosti a štěstí: každý den na pět minut ztište své myšlenky a představy, zavřete oči před všemi smyslovými věcmi a sluch před všemi hluky světa, abyste mohli vejít do svatostánku své pokřtěné duše, tohoto chrámu Ducha svatého, a tam říci:

Duchu svatý, duše mé duše, klaním se ti;
osvěcuj mne, veď mne, posiluj mne a utěšuj mne.

Říkej mi,
co mám udělat,
a přikazuj mi,
abych to dělal.

Slibuji, že se ti podřídím ve všem,
oč mne požádáš,
a že přijmu vše,
co se z tvého dovolení bude dít.

Jen mi ukazuj,
co je tvá vůle.

Budete-li to dělat, prožijete svůj život v radosti a v pokoji, i v trápeních budete mít hojnost útěchy, neboť milost vám bude dávána úměrně zkouškám, stejně jako síla je snášet, a plni zásluh budete dovedeni až k branám ráje.

Tato podřízenost Duchu svatému je tajemstvím svatosti.“

Ó, můj dobrý Pane, uvědomuji si, že selhání, soužení, ztráty a problémy jsou součástí tvého spasitelného plánu se mnou.
Proto ti za ně děkuji a chválím tě. Vroucně tě prosím, pospěš mi na pomoc, abych uměl čelit problémům, které mě znepokojují.
Ujmi se jejich, Pane a proměň je, aby přinesly uzdravení mně i mé rodině.

Ó, můj dobrý Ježíši, celou svou naději a důvěru kladu do tebe.

Sešli do mého srdce svého Ducha svatého, abych uměl ve chvílích zármutku a utrpení vzývat tvé svaté jméno. Dej mi milost, abych tě neustále chválil, protože tvá milost mi stačí.
Drž mě v blízkosti tvého drahého Srdce, abych měl sílu zpívat Boží chvály i tehdy, když na mě dolehne trápení.

Chválím tě, Ježíši, děkuji ti, Ježíši.

o. James Manjackal

1. Svěřit všechny problémy Pánu Ježíšovi a Panně Marii
2. Minimálně jednou za měsíc ke zpovědi, a dělat si první  pátky nebo soboty
3. Pořád za všechno děkovat, nejen za „dobré“ věci, ale úplně za všechno, co Pán Bůh dopouští v našich životech. Protože je to dobré všechno. Pán Bůh je dobrý – i pokud se na nás hněvá, tak je to z lásky. Všechno je stejně dobré. A nehledat to „něco“, proč „všechno zlé je pro něco dobré“, možná to ani za života nezjistíme, ale důležité je, že to JE dobré. Milujícím Boha všechno napomáhá k dobrému. A pokud nemáme pocit, že Pána Boha milujeme, tak se nemusíme znepokojovat. Protože láska i víra je hlavně rozhodnutí, že víme, komu jsme uvěřili, že Bůh je toho hoden. Ty pocity nám Pán Bůh dává jako dar a útěchu, a pokud nám je někdy na čas odejme, tak proto, abychom nebyli pyšní, uvědomili si svou hříšnost a ubohost a aby nám to nezevšednělo. A i z jiných důvodů, že si máme něco zasloužit například. Nic se neděje jen z jednoho důvodu. Pán Bůh je efektivní, a všechno má mnoho příčin, důvodů a důsledků v životě i v dějinách spásy.
4. Modlit se denně několikrát růženec na úmysly panny Marie
5. Požádat častěji někoho o modlitby, alespoň jednou za týden (napsat na různé prosby o modlitbu například do Lurd, modlit se s někým z rodiny nebo s přáteli )
6. Udělat každý den něco, do čeho se mi vůbec nechce, něco pro druhé, na prvním místě pro ty nejbližší (manžela, děti, rodiče)
7. Upřímně žehnat na dálku všem, i tomu, kdo mi ublížil, i lidem, kteří mi třeba jen nejsou sympatičtí nebo mě nemají rádi.
8. Denně Korunku k Božímu milosrdenství souvisle od té o velikonocích, nevynechávat ani jeden den, ale přímo jednu za druhou, a ty dny obětovat na ten úmysl, který je uvedený — např. jak je třeba 3.den za křesťany, 4.den za pohany, 5. den za protestanty, 6. den za děti, 7. den je za nás, kteří se to modlíme atd.
9. Pořád nějaké novény – různé, například Novénu odevzdanosti, k Panně Marii rozvazující uzly nebo ke sv. Charbelovi, k různým svatým a podobně.
10. Alespoň jednou týdně ve všední den na mši
11. Poslouchat Lurdy, Medjugorji, nějaké růžence a mše 
12. Číst si Bibli, otvírat si jí náhodně každý den, abych slyšela, co mi říká
13. Napsat si, za co se modlím – formulovat to jako modlitbu, hlavně ty celosvětové věci, jako za týrané ženy atd. a taky svoje momentální konkrétní problémy a denně večer si to přečíst.
14. Večer před spaním (správně by to melo být v pulnoci přesně) v kleče s rozpřaženýma rukama 3x otčenáš za mír ve světě
15. Snažit se postit ve středu a v pátek, pokud možno jen pít a zeleninu, ovoce – podle toho, co je Boží vůle od čeho se mám postit
16. Dávat občas mše za ty problémové lidi a také jindy zase za svou živou i zemřelou rodinu
17. K tomu samozřejmé věci, jako chodit každou neděli na mši a k sv. přijímání a snažit se žít pořád v milosti posvěcující, snažit se konat dobro a být milosrdný, pracovat poctivě, dělat si svoje povinnosti co nejlíp, důvěřovat Bohu, všechno dělat s co největší láskou

Tohle je tak pro důchodce, aby to bylo možný stihnout, jen takové tipy ( i když který důchodce se dneska modlí, když jsou všichni na FB ?). Ale každý intuitivně zjistí, co po něm Pán Bůh chce. „Dotazujte se Hospodina a budete žít. “ Ale aspoň mši v neděli, měsíční zpověď, tu korunku a několik desátků růžence, protože to je taková ochrana – bez toho má satan volné ruce a plánuje na nás něco. Nějakou dobu je falešný klid a pak najednou to udeří, když to nejmíň čekáme. Ty  denní povinné modlitby, to chápu jako ten olej, který měli družičky v lampách. Kdo se modlí, i když je klid, tak se mu to hodí potom, až to bude potřebovat.